Dělejte s tím něco aneb limity a možnosti sociální práce

„Dělejte s tím něco!“ Věta, kterou někdy slyšeli asi všichni, kdo pracují v oblasti sociální práce a sociální ochrany. Věta, která předpokládá, že sociální pracovník může v jakékoliv situaci zařídit, aby se nějaký problém rychle vyřešil. Věta, která však opomíjí, že sociální práce není všespásná a nevyřeší všechno. Sociální práce totiž má své limity. A o nich si dnes napíšeme víc.

V článku se dozvíte:

• jaké limity dává sociální práci legislativa
• jak sociální práci limituje princip dobrovolnosti spolupráce a svobody rozhodování
• jakými limity sociální práce jsou kapacity sociálních služeb
• kam se v Ostravě obracet o poradenství a podporu

1. Zákonný limit

Sociální práci stanovují limity legislativní předpisy (zákony a vyhlášky), zejména zákon o sociálních službách. Sociální pracovníci, kteří jsou zaměstnanci obecního úřadu v přenesené působnosti, se musí řídit také obecnou zásadou: „Je povoleno pouze to, co je zákonem dovoleno.“ Jinak řečeno veřejná správa v přenesené působnosti nesmí konat to, k čemu nemá oprávnění ze zákona. To je rozdíl oproti soukromému právu, ve kterém platí „opačná“ zásada: „Je povoleno všechno, co není zákonem zakázáno.“

Oprávnění k výkonu činností sociální práce na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností tak určuje především ustanovení § 92 zákona o sociálních službách. Při výkonu sociální práce s osobami, které jsou v hmotné nouzi, pak další zákonné zmocnění určuje ustanovení § 63 a následujících zákona o pomoci v hmotné nouzi. Těmi je dáno oprávnění k výkonu činností sociální práce nejen obecním úřadům obce s rozšířenou působností, ale také pověřeným obecním úřadům.

O rozdílech v samostatné a přenesené působnosti např. zde.
Více o tom, co jednotlivé typy obcí a obecních úřadů znamenají, např. zde.

Z výše uvedených ustanovení lze zobecnit, že sociální pracovníci pomáhají klientům překonávat obtížné životní situace, zabraňovat zhoršování těchto situací a tedy sociálnímu vyloučení a pomáhají klientům zprostředkovat sociální službu, pokud je pro klienta potřebná k zajištění jejich zdraví a života.

2. Limit dobrovolnosti

Sociální práce je založená na dobrovolné spolupráci. Pokud člověk nechce svou situaci řešit nebo nechce při řešení spolupracovat se sociálním pracovníkem, je nutné to respektovat, spolupráci nelze nařídit. Základním nástrojem sociální práce je motivace – sociální pracovník může klienta motivovat ke spolupráci a k řešení. Může mu vysvětlovat, v čem bude pro klienta spolupráce výhodná, co klientovi přinese samotné řešení. Také mu může vysvětlit, jaké důsledky mohou pro klienta nastat, pokud svou situaci nebude řešit. Konečné rozhodnutí je však vždy na klientovi.

Je důležité uvědomit si také rozdíl mezi všeobecnou sociální prací a sociálně-právní ochranou dětí. V rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí je možné za určitých zákonem stanovených podmínek stanovit povinnost spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. V rámci všeobecné sociální práce žádná taková možnost není.

Dělejte s ním něco!
Dá se „něco dělat“ s člověkem, který nabízenou pomoc odmítá? Ano, nabízet mu pomoc opakovaně, motivovat jej ke změně. Konečné rozhodnutí, zda nabídku pomoci od sociálního pracovníka přijme, nebo ne, je však na konkrétním jedinci.  

Vy mu musíte pomoct!
Sociální pracovník může pomáhat pouze v případě, kdy klient o pomoc stojí. Pokud někdo nabízenou pomoc odmítá, je to jeho právo. A povinností sociálního pracovníka je právo odmítnutí respektovat. Sociální pracovník nemůže, ba dokonce ani nesmí, pomáhat člověku proti jeho vůli.

Od toho tu jste, abyste mu pomohli!
Ano, úlohou sociálních pracovníků je mj. pomáhat lidem. Ale jak už bylo řečeno, je možné pomáhat pouze lidem, kteří o pomoc stojí. Lidem, kteří pomoc odmítají, mohou sociální pracovníci pomoc nabízet opakovaně, vysvětlovat jim, v čem může být pomoc prospěšná, motivovat je ke změně jejich názorů.

Tak ho někam odvezte, do nějaké služby!
Jak už bylo řečeno, proti vůli člověka mu nejde pomáhat. Nejde tak ani proti jeho vůli člověka „někam odvézt“ a umístit ho do sociální služby (pozn.: existují výjimečné, ale zákonem jasně stanovené situace, kdy takto postupovat lze – viz dále). Sociální práce a poskytování sociálních služeb jsou založené na dobrovolnosti jejich klientů a uživatelů. Zařízení sociálních služeb nejsou vězením, kam je možné kohokoliv odvézt i proti jeho vůli.

V Ostravě žije přibližně 800 osob bez přístřeší. Většina z nich využívá dostupných sociálních služeb alespoň formou nízkoprahového denního centra (seznam sociálních služeb pro osoby bez přístřeší najdete v katalogu sociálních služeb). Zaměstnanci terénních sociálních služeb a sociální pracovníci úřadů městských obvodů docházejí pravidelně do míst, kde se osoby bez přístřeší zdržují. Přitom nejen monitorují jejich aktuální stav, ale opakovaně jim nabízejí potřebnou pomoc a motivují je k využívání sociálních služeb. Armáda spásy provozuje i ordinaci praktického lékaře, která se zaměřuje na poskytování zdravotní péče osobám, které mají omezený přístup ke zdravotní péči. V Ostravě působí také Medici na ulici, kteří se zaměřují na základní ošetření akutních či chronických ran a poskytují konzultace zdravotního stavu. V období zimních měsíců pak město Ostrava pravidelně realizuje tzv. Zimní program, díky kterému jsou posílené kapacity nocleháren v mrazivých nocích.

Je potřeba si uvědomit, že v demokratické společnosti má každý právo svobodně se rozhodnout, jak bude žít a ke změně jeho způsobu života není možné nikoho nutit. Pokud se někdo rozhodne žít bezdomoveckým způsobem života, nevyužívat nabízené pomoci a dostupných sociálních služeb, má na to plné právo. Většinové společnosti se takový způsob života může zdát podivný, ale nezbývá než tuto skutečnost přijmout. Podobně jako lékař nabízí pacientovi možnosti léčby, ale nemůže je pacientovi vnucovat a je vždy na rozhodnutí pacienta, jestli se rozhodne léčit a bude, nebo nebude žít zdravým životním stylem, sociální pracovníci pomoc nabízejí, ale nemohou ji poskytovat přes odpor jedince.

3. Limit v kapacitách sociálních služeb

Častým limitem, na který sociální pracovníci narážejí, jsou aktuálně dostupné kapacity sociálních služeb, a to především pobytových sociálních služeb pro osoby zdravotně postižené a pro seniory. Je asi přirozené, že člověk, který potřebuje pro sebe nebo pro svou blízkou osobu sociální službu, očekává, že se jeho poptávku podaří uspokojit v co nejkratším čase. V návaznosti na obsazené kapacity je však nutné počítat s tím, že mezi podáním žádosti o přijetí do sociální služby a přijetím do služby vždy uplyne nějaký čas.

Přístup klientky sociální práce a její rodiny, jak je popsaný v příkladu, odpovídá častým situacím v praxi. Je pochopitelné, že lidé chtějí zůstat doma, co nejdéle to jde, a že rodina chce o ně co nejdéle pečovat. Je však potřeba naslouchat v této situaci i sociálním pracovníkům, kteří mají zkušenosti z práce s jinými obdobnými případy a mají přehled o tom, jaká je aktuální situace v oblasti sociálních služeb. Sociální pracovníci vědí, proč doporučují podat žádost o přijetí do pobytové sociální služby včas. Přijetí do sociální služby tzv. ze dne na den je prakticky nemožné. Vždy je potřeba myslet na to, že je nutné podat žádosti o umístění včas.

Také není v možnostech sociálních pracovníků prosadit, aby žádost konkrétní osoby byla upřednostněna před žádostí jiné osoby. Poskytovatelé sociálních služeb jsou nezávislými právnickými osobami, do jejichž činnosti a rozhodování nemůžou sociální pracovníci jiných organizací zasahovat. Dokonce ani v případě, kdy sociální pracovník pracuje na obecním úřadu, není v jeho pravomoci nařídit poskytovatelům sociálních služeb, kterou osobu mají do služby přijmout přednostně.

Pobytové sociální služby přitom nejsou jedinou možností. Lidé, kteří jsou závislí na pomoci jiných osob, mohou využívat i terénních sociálních služeb – např. pečovatelské služby nebo osobní asistence. A díky tomu mohou zůstat doma, v prostředí, kde se cítí nejlépe. I s výběrem těchto služeb mohou pomoci sociální pracovníci.

Seznam sociální služeb na území města Ostravy najdete v katalogu sociálních služeb. S jejich výběrem Vám poradí i místo prvního kontaktu SOCIOPOINT. Kontaktovat ho můžete zdarma díky bezplatné telefonní lince 800 700 650, případně na e-mailu sociopoint@ostrava.cz. Situaci, se kterou potřebujete poradit, můžete konzultovat i osobně v kanceláři č. 51 budovy Nové radnice na Prokešově nám. 8 v centru Ostravy. Sociální pracovníci SOCIOPOINTu Vám také zprostředkují kontakt přímo s poskytovateli sociálních služeb nebo se sociálními pracovníky úřadů městských obvodů, kteří Vás pak Vaší situací provedou směrem k jejímu řešení.

Jak jsme si právě ukázali, ani sociální práce není všespásná a nemůže řešit všechno. A to např. z toho důvodu, že je limitovaná výše uvedenými hranicemi. I přesto jsou však sociální pracovníci odborníky, kteří vždy jsou připravení hledat možnosti řešení sociálně nepříznivých situací a motivovat klienty sociální práce na cestě ke zvládnutí takových situací.