Veřejný opatrovník – výkon opatrovnictví fyzické osoby obcí

|

předchozím článku jsme popisovali příklad pozoruhodné praxe, kdy sociální pracovnice poskytuje podporu a pomoc rodině, ve které je jedna její členka omezena ve svéprávnosti. V praxi se setkáváme s případy, kdy člověk, který má být omezen ve svéprávnosti, nemá ve svém okolí nikoho, kdo by mohl a chtěl být jeho opatrovníkem. Je mu proto soudem ustanoven tzv. veřejný opatrovník – obec.

V článku se dozvíte:

Podmínky pro výkon veřejného opatrovnictví

Obec je k výkonu této činnosti pověřena jednak ustanovením § 149b odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů a dále ustanovením § 471 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výkon opatrovnictví fyzické osoby – tzv. veřejné opatrovnictví – je z hlediska dělby veřejné správy výkonem přenesené působnosti. Z toho vyplývá, že výkon veřejného opatrovnictví je správní činností a zaměstnanci obecního úřadu, kteří tuto správní činnosti vykonávají, musí splňovat zvláštní odbornou způsobilost.

Statutem města Ostravy byl výkon činností veřejného opatrovníka přenesen na některé městské obvody a jejich úřady. K 31. březnu 2022 byly úřady městských obvodů veřejným opatrovníkem pro 464 lidí. Výkonem činností veřejného opatrovníka je v současné době pověřeno 57 zaměstnanců. Ve většině případů tito zaměstnanci vykonávají činnosti veřejného opatrovníka v kumulaci s dalšími správními činnostmi, nejčastěji s výkonem sociální práce.

Stát obcím, které vykonávají činnost veřejného opatrovníka, částečně kompenzuje náklady, které jim výkonem této správní činnosti vznikají. Příspěvek na výkon veřejného opatrovnictví vyplácí Ministerstvo vnitra a jeho výše je v současné době 30 500 Kč na jednu opatrovanou osobu za rok.

Soudy ustanovují opatrovníkem zpravidla obec, ve které má osoba omezená ve svéprávnosti místo svého trvalého pobytu. V odůvodněných případech může být opatrovníkem jmenována i obec, ve které se opatrovanec zdržuje fakticky – např. bydlí tam, dlouhodobě pobývá v tamním zdravotním zařízení nebo v zařízení pobytových sociálních služeb.

Opatrovník nemůže všechno

Pro obec platí stejné podmínky při výkonu opatrovnictví jako pro opatrovníky z řad soukromých (fyzických) osob. Musí být s opatrovanou osobou v pravidelném kontaktu, musí zjišťovat její potřeby a přání, pomáhat jí uplatňovat její práva a nároky a zastupovat ji ve všech oblastech, ve kterých má opatrovaná osoba omezenou svéprávnost a obec, jako její opatrovník, je oprávněna ji zastupovat.

Rozsah omezení svéprávnosti stanoví soud rozsudkem. Z něj pak vyplývá, v jakém rozsahu opatrovance zastupuje jeho opatrovník. Nejčastěji se jedná o omezení v oblasti hospodaření s financemi, uzavírání smluvních vztahů, jednání před orgány a institucemi státní a veřejné správy apod.

Neznamená to, že by obec jako opatrovník mohla jménem opatrované osoby jednat svévolně podle svého uvážení. Jak bylo uvedeno výše, opatrovník musí zjišťovat potřeby a přání opatrované osoby. Nad to také výkon opatrovnictví podléhá soudní kontrole. Obec tak musí, jako každý jiný opatrovník, pravidelně předkládat soudu zprávu o výkonu opatrovnictví. V této zprávě popisuje, jakým způsobem jsou uplatňovány nároky a práva opatrované osoby, jak jsou zajišťovány její životní potřeby a v případě, že je obec oprávněna zastupovat opatrovanou osobu při správě jejího majetku, uvádí také, jakým způsobem s financemi a případně dalším majetkem opatrované osoby nakládá.

Dělejte s ní / s ním něco!

Opatrovníci, a zvláště pak veřejní opatrovníci, se poměrně často setkávají se situacemi, kdy se na ně obrací veřejnost nebo sousedé opatrované osoby s požadavkem: „Dělejte s ní / s ním něco!“ A to především v případech, kdy opatrovaná osoba žije svůj život způsobem, který veřejnosti nebo sousedům připadá nedůstojný. Je potřeba si uvědomit, že opatrovník, bez ohledu na to, jestli jím je soukromá osoba nebo obec, nemá neomezené pravomoci.

Opatrovníka při výkonu opatrovnictví limitují mnohé faktory. Jak již bylo uvedeno výše, opatrovník je např. povinen zjišťovat přání opatrované osoby. Můžeme se tak setkat s případy, kdy opatrovaná osoba žije bezdomoveckým způsobem života a výslovně odmítá bydlet v bytě. Opatrovník tak opatrovanou osobu motivuje k tomu, aby změnila svůj způsob života. Ale nemůže ji nutit, aby šla do bytu bydlet.

Podobně nemůže opatrovník nutit opatrovanou osobu, aby nastoupila do pobytové sociální služby. Opět ji může motivovat k využívání sociální služby, ale nutit ji k tomu nemůže. Umístění do pobytové sociální služby proti vůli osoby není možné. Pouze v zákonem stanoveném případě, kdy by neposkytnutí sociální služby závažně ohrožovalo zdraví nebo život osoby nebo kdy by tato nebyla schopna v důsledku svého zhoršeného zdravotního stavu svou situaci adekvátně posoudit, je možné umístění v pobytové sociální službě proti její vůli. O tom však rozhoduje soud.

Stejně tak není v možnostech veřejného opatrovníka, byť tuto funkci zastává zaměstnanec obecního úřadu, aby prosadil přijetí opatrované osoby do pobytové sociální služby nebo k hospitalizaci. Každá zájemkyně a každý zájemce o poskytnutí sociální služby má stejné postavení a nelze někoho z nich upřednostnit jen proto, že je osobou s omezenou svéprávností, které opatrovníka vykonává obec.

Opatrovník pomáhá a provází

Obecným smyslem opatrovnictví je umožnit osobě, aby žila takovým životem, jakoby opatrovníka stanoveného neměla. Úlohou opatrovníka proto není být jejím kontrolorem nebo „drábem“, který nad ní drží stráž. Ale průvodcem, který jí pomáhá vést co nejvíce plnohodnotný život, se kterým bude sama osoba spokojená a který jí pomáhá uplatňovat její práva a ochraňovat její zájmy.


Text zpracovalo oddělení sociální práce a metodiky, odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Ostravy. Máte-li nějaké dotazy či podněty k obsahu článku, kontakty najdete zde.


Ilustrační foto: © Adobe Stock, na snímku je sedící seniorka, kterou drží za ruce mladý muž, dívají se navzájem do očí a usmívají se na sebe