Vzájemné soužití pomáhá i v době pandemie
Vloženo: 27. 5. 2020 |
Organizace Vzájemné soužití o.p.s. působí v Ostravě více než 20 let. Vznikla na pomoc lidem zasaženým povodní v roce 1997 a pomáhá i teď, v době koronavirové pandemie. Organizace realizuje své činnosti také s podporou statutárního města Ostravy. Je dlouhodobě zapojena do aktivit v oblasti prevence kriminality ve městě a podílí se tak na naplňování Strategie prevence kriminality SMO na období 2017–2021.
Komunitní centra organizace byla opatřením vlády téměř dva měsíce uzavřena a běžná činnost všech do značné míry omezena, pracovníci přesto nezaháleli – šili ochranné roušky nejen pro obyvatele lokalit, v nichž organizace působí, ale například také zaměstnancům České pošty nebo lidem v Domově pro seniory Kamenec či Alzheimercentru Ostrava. Roušek rozdali více než 3 000, do domova a centra vyrobili také dekorace pro potěšení obyvatel i personálu.
Pracovníci si uvědomují, že nestačí jen rozdat roušky. Ještě důležitější je vysvětlit lidem, proč je mají nosit a jak se chovat, aby nebezpečí nákazy bylo co nejmenší. Tomu se proto intenzivně věnují přímo v ulicích. Jedné z těchto schůzek jsme se zúčastnili společně s nimi:
Přijíždíme do jedné z lokalit Slezské Ostravy…
Je krásný jarní den, v zahradách kvetou ovocné stromy, na ulici je plno dětí, kterým právě skončilo online vyučování. Mým průvodcem je Kumar Vishwanathan, zakladatel a ředitel organizace. Terénní pracovníci jsou už na místě, na pořádek a dodržování ochranných nařízení dohlíží strážnice-okrskářka, která místní obyvatele i sociální pracovníky dobře zná.
Děti i dospělí se srdečně zdraví s Kumarem. Ten s každým prohodí pár slov, poptá se na zdraví, na děti, co je nového. Proběhne krátká organizační porada s týmem a už přibíhají děti, protože se blíží dohodnutý čas schůzky Rychlé roty Korony! Všichni lidé mají roušky, pracovníci ještě některým vysvětlují zásady správného nošení a ukazují, jak roušku uvázat.
Začíná schůzka s dětmi – zaujmout a zapojit děti je klíčové, samy potom přesvědčí a poučí dospělé i vrstevníky a začnou se chovat bezpečněji. Skupinka se rozestavuje do kruhu, všichni rozpřáhnou ruce a točí se dokola – jednoduše si tím vytvoří bezpečný odstup 2 metry od ostatních. Okolo postávají dospělí – pracovníci i je upozorňují na dodržování odstupu. Prvním bodem programu je rozcvička – děti i pracovníci se protahují, je vidět, že ztuhlé svaly bolí, ozývá se pofňukávání.
Ke slovu přichází „teta“ Eva: „Proč používáme roušku, kdo to ví?“ Děti nadšeně vykřikují jedno přes druhé: „Moje rouška chrání tebe! Abysme se nenakazili!“ Všichni si to zopakují – ukazují na sebe a říkají: „Moje rouška chrání tebe. Tvoje rouška chrání mě!“
Přibíhá asi čtyřletý chlapeček a ptá se okolostojících: „To je Kumar? To je Kumar?!“ Se zářícíma očima vběhne doprostřed kroužku, radostně Kumara pozdraví a běží zase pryč.
Děti s Evou opakují zásady správné hygieny rukou – ukazují, jak při mytí postupovat, nezapomínají ani na kroužení špičkami prstů v dlani, což vyvolává další smích. Eva zdůrazňuje, že si nesaháme na obličej, na roušku, do očí, nedáváme prsty do pusy.
Kumar dětem oznamuje, že na prostranství mezi domy brzy začne Škola pod deštníkem – doučování a osvětové aktivity budou probíhat pod širým nebem, protože komunitní centra ještě musí zůstat zavřená.
Nastává vážná chvíle – jsou určeni zodpovědní vedoucí: „Kdo bude vedoucím roznášení roušek?“ Děti se nadšeně hlásí, štěstí se usmálo na Denisku. Další se stávají vedoucími pro sport, tanec a zpěv, natáčení klipů – budou plánovat s pracovníky a organizovat činnosti pro ostatní děti.
Děti skládají slogan pro svou Rychlou rotu Korona:
Moje rouška chrání tebe,
tvoje rouška chrání mě.
Moje srdce chrání tebe,
tvoje srdce chrání mě.
Dnešní schůzka končí, zůstává Deniska s několika dalšími děvčaty a pracovnice jim rozdávají sáčky s rouškami k roznosu sousedům: „Znáš …?“ „Jo! Bydlí vedle mojí tety!“ Následuje ještě rychlé zhodnocení schůzky mezi pracovníky a plánování na příště. Vrací se strážnice na kole, která mezitím odjela na pochůzku – někdo telefonicky oznámil, že se na ulici shromáždilo 20 lidí, tak to jede ověřit. Kumar celou situaci glosuje slovy: „Kéž by jich bylo dvacet! Potřebujeme dostat informace k co nejvíc lidem!“
S aktivitami organizace Vzájemné soužití se můžete seznámit i v krátkém videu:
