Šestnáct měsíců setkávání se na svém lidství
Vloženo: 15. 9. 2021 |
Místy dramatické, místy dojímavé je poutavé vyprávění ředitele služeb pro lidi bez domova Adelante Armády spásy v Ostravě Tomáše Hrušky. Začtěte se do příběhu pracovníků sociální služby, která se ze dne na den změnila z ambulantní v pobytovou, a jejich klientů – lidí, kteří nemají žádné doma, kde by mohli zůstávat v době nouzových opatření nebo nemoci.
Děkujeme pracovníkům i dobrovolníkům z Adelante a dárcům, že potřebným lidem z Ostravy takové místo vytvořili.
Sociální služby Armády spásy Adelante v Ostravě mají za sebou období plné změn a improvizace, ale i příprav na věci příští a přizpůsobování se nové době. Ne všechna paradigmata, která platila v roce 2019, jsou stále platná, a ne všechny postupy se osvědčily. Co se však potvrdilo je, že změna je vždy možná.
Jaro 2020
Je duben 2020 a za mými zády jsou nejen dva strážníci Městské policie Ostrava, ale i tři velice hektické týdny. Strážníci jsou v prostorách nízkoprahového denního centra pro případ nutnosti zásahu a pro potvrzení vážnosti situace. Právě totiž nastal čas oznámit klientům sociálních služeb noclehárna a nízkoprahové denní centrum (NDC), že v rámci snížení mobility obyvatelstva jsme došli k rozhodnutí dát jim na výběr. Buď do toho jdou s námi, nebo se budou muset postarat sami o sebe. „Jít do toho s námi“ znamená, že od dnešního dne „bydlí“. Na základě nařízení MPSV jsme mohli změnit ambulantní služby na služby pobytové, a tím, na v tu chvíli neznámou dobu, “noclehářům a noclehářkám“ předat klíče od skříňky a z pokoje na pár hodin vykouzlit pokoj na pár týdnů – tak trochu jiný Housing First.
Silných momentů přineslo minulé období mnoho. Začalo to už uzavíráním a omezováním služeb nejen sociálních v březnu 2020, kdy jsme s obavami sledovali čím dál větší dav před areálem U Nových válcoven 9. I přes nepřízeň počasí mnoho zájemců o službu posedávalo venku a čekalo, až na ně přijde řada. Okamžitá kapacita NDC 60 osob nedostačovala náporu, který byl ve špičce více než 130 osob denně a někteří další se dovnitř ani nedostali.
Dalším silným momentem byla situace popsaná výše. Očekával jsem cokoli, ale to ticho, co zavládlo v celém NDC, bylo až mrazivé. Značná část našich klientů nakonec vyhodnotila, že v tom nechtějí být sami, a tak v naší budově NDC a nocleháren příštích několik týdnů „bydleli“ včetně dodržování pravidel. Sami se báli o své zdraví, a proto dodržovali i nutnost nespat někde mimo a ven si chodili vyřizovat jen to nejnutnější. Pro lidi, kteří zvolili variantu nemuset se přizpůsobit novým pravidlům, jsme v areálu zřídili „mobilní“ NDC, takže stále jich k nám několik desítek denně docházelo, aby se osprchovali, dali si kávu a mohli si promluvit se sociálním pracovníkem o tom, jak se mají a co potřebují.
Bylo zajímavé sledovat, jak se bývalí uživatelé ambulantních služeb zabydlují. Vzhledem k tomu, že nebylo kam jít, scénky, kdy uživatelka noclehárny zametá balkon nebo pán uklízí zahradu, byly na denním pořádku. Strážníci nakonec nebyli vůbec potřeba, vše proběhlo v klidu. I to, že na mnoho otázek, které byly pokládány na začátku, jsem neměl odpovědi ani já, našim klientům potvrdilo, že jsme v tom společně.
Podzim, zima 2020/2021
Je září 2020, zaznamenáváme nemocné v jedné ze sociálních služeb. Ordinace pro chudé Ostrava okamžitě spouští odběry, které vše potvrzují. Ve spolupráci s krajskou hygienickou stanicí službu uzavíráme, nastavujeme režim pro zabránění šíření a město Ostrava otevírá karanténní dům, kam přemísťujeme do izolace pozitivně testované.
Služba byla v izolaci několik týdnů, ale nákaza se nepřenesla ani do služeb, které jsou ve vedlejší budově, což potvrdilo, že veškerá jednání s městem i krajem a naše vlastní letní příprava měly smysl. Služby nemusely být nijak omezovány, a naopak jsme navíc mohli poskytovat prostory pro karanténu Zimního nočního centra v buňkách, které jsou celou dobu k dispozici pro okamžitou izolaci kohokoli, kdo to potřebuje.
Na pozadí všech těchto události se ale stále odehrávaly příběhy jednotlivých lidí, kterým naši pracovníci neustále věnovali individuální péči. Sociální pracovnice Iva Krištofová popisuje i světlé momenty:
„Zatímco slýcháme stále častěji o tom, jak lidé kvůli koronaviru přicházejí o práci, příjmy a bydlení, u pana Milana to bylo všechno přesně naopak. Na ulici žil od roku 2004 a celou dobu se potýkal s problémy s alkoholem. Několikrát podstoupil protialkoholní léčbu a mockrát se pokoušel přestat sám bez pomoci. Nikdy se mu ale nepodařilo zůstat střízlivý déle než pár týdnů.
V listopadu loňského roku se začal cítit po zdravotní stránce čím dál hůř, a tak jsme ho s podezřením na covid-19 převezli z ulice do karanténního domu. Po třech dnech v karanténě, kdy se prokázalo, že je negativní, jsme ho jeli vyzvednout. Cestou autem jsme se pana Milana ptali, zda pojede s námi na denní centrum nebo chce zpátky na ulici. Bez váhání odpověděl, že jede s námi. Nejhorší dny abstinence měl za sebou, a tak se rozhodl, že to zkusí znovu. Na denním centru jsme se dohodli na další spolupráci a pan Milan ještě ten samý den začal zařizovat vše, co za posledních 15 let nedokázal.
Dnes má znovu doklady, je evidován na úřadu práce, pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi a dále pracujeme na tom, aby si našel práci a bydlení. Pro něj je ale nejdůležitější, že už několik měsíců nepije. Ví, že nemá ještě zdaleka vyhráno. My mu všichni držíme pěsti a jeho příběh budeme i nadále sledovat.
Pozitivní pro nás je i zjištění, že jeho úspěch zaznamenali i jeho spolunocležníci z ulice, kdy se jeden, který svou situaci neřeší několik let, vyjádřil slovy: ‚Když já toho Milana vidím, tak mám chuť si taky vyřídit občanku.‘
V době, než mu přišly první dávky pomoci v hmotné nouzi, jsme pana Milana mohli podpořit díky nocleženkám.“
Léto 2021
Je červenec 2021 a v sociálních službách vše, až na respirátory na tvářích zaměstnanců a uživatelů, vypadá jako „před tím“. Ve skladech však leží zásoby dezinfekce, osobních ochranných pomůcek a dalšího materiálu, které v případě potřeby okamžitě zajistí bezpečný provoz v infekčním prostředí.
Zaměstnanci i uživatelé jsou také bohatší o zkušenost, že to jde a pokud je dostupný potřebný materiál a dodržují se protiepidemická opatření, udržíme v provozu i dům, kam se přijde vyspat 84 lidí, kteří přes den měli nepočítaně kontaktů s lidmi, které neznáme.
Pro zaměstnance však byla asi nejvíce obohacující zkušenost to, že jsme se všichni s klienty setkali na svém lidství. Všichni máme obavy z neznámého a nikdo z nás nechce být nemocný. Zároveň pokud je situace vážná, dokážeme si vycházet vstříc, i když to není naše povinnost, a malicherné spory jdou stranou.
Poděkování
Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným, ať už je to kraj, město, městská policie, dobrovolníci a mnoho dalších, kteří se snad neurazí, že nebyli jmenováni, ale bylo vás opravdu hodně, kteří prokázali, že jim situace osob bez přístřeší není lhostejná.
Podpora měla různé formy. Byl to finanční dar Nadace Avast, díky kterému jsme mohli koupit samotné buňky pro karanténu, a IKEA, která nám do nich dodala vše potřebné k jejich obývání, ale i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které vypsalo dotace na vícenáklady a zasloužilo se tak například o úhradu jídla pro osoby v karanténě.
Dobrovolníci nám pak doslova „vytrhli trn z paty“, neboť vytvořením „mobilního“ NDC vznikla v podstatě paralelně další služba, kterou jsme neměli kým obsadit.
V neposlední řadě pak to jsou zaměstnanci, kteří trávili i dvanáctihodinové směny v obleku, dvojitých rukavicích a se štítem v prostředí, kde se pohybovaly pozitivní osoby, což je náročné nejen fyzicky, ale i na soustředění, aby člověk neudělal chybu, která ho pošle na nemocenskou.
Děkujeme.
Mgr. Tomáš Hruška
ředitel Adelante Ostrava
Armáda spásy v České republice z. s.